Jan Blahoslav Přerovský. Biblí Kralická čtyři století svědectví pravdy v dějinách českého národa. (Hasa Radomír)

Každý národ má své vynikající muže, kteří mu prokázali během svého života velké a trvalé služby. Vděčné potomstvo jim za to žehná a nezřídka jejich jména oslavuje a často si připomíná jejich skutky a pohlíží k nim v dobách utrpení, jako k hvězdám nesoucím mu naději jistého vítězství, že i náš národ se může honosit velmi slavnými muži, o tom máme hojná svědectví v naší historii i jinde. Přesto nejsou mnozí všem známí, neboť jejich jména nebyla často vzpomínána poněvadž žili v dávné minulosti.

            Chci alespoň v něčem přispět k místopisu starobylých a slavných měst Prostějov, Přerov a Ivančice na Moravě, která jsou spjata z působením Jednoty bratrské a jejich představitelů. V Jednotě bratrské bylo od začátku nejvyšší autoritou a měřítkem Písmo svaté. Proto jsem se rozhodl k práci, v níž chci nastínit v hlavních náčrtcích život a dílo muže, kterému v našich dějinách náleží rozhodně ne poslední místo. Jeho rodáci by proto určitě k němu měli pohlížet s patřičnou úctou.

            Tento muž, o němž chci psát je biskup Jednoty bratrské Jan Blahoslav Přerovský. Dílo Jana Blahoslava nepatří jen jednomu městu, jen jednomu společenství nebo jen jedinému oboru lidské činnosti, nýbrž celému národu. Toto dílo je totiž bezesporu nedílnou součástí nejvyšších hodnot národního duchovního a kulturního dědictví. Jak slavným mužem byl a jak blahodárné bylo jeho působení, to lze poznat z jeho činů, jimiž si v dosti krátké době získal úctu. Podávám zde podle hodnověrných, a nám přístupných pramenů, nástin jeho života a budu také obšírně popisovat celé jeho působení v rámci Jednoty bratrské .

            V této studii budu sledovat osudy Biblí kralické, a jejího překladatele Nového zákona Jana Blahoslava, napříč 400 stoletími, od jejího vzniku přes její zachování v době temna, jako největšího českého klenotu v povědomí národa. Lidé ji přijímali i odmítali. Utíkali před ní i podřizovali se jí. Ale všude pronikalo její působení. Jako u kamene hozeného do hladiny rybníka, ani nepostihneme, kam až dosáhne pohyb vyvolaných vln. Bible kralická měla vliv na vývoj českého písemnictví, řeč i spisovný jazyk v průběhu jednotlivých století našeho národa. Měla vliv na literaturu, sochařství, malířství a hudbu, na filosofii, sociální život a výchovu dalších generací. Nejlepší výsledky myšlení a nejkrásnější projevy života lidí českého národa, které známe z minulosti nejsou myslitelné bez přímého nebo nepřímého zásahu Bible kralické. Chci zde sledovat dějiny Bible kralické od jejího vydání až po dnešní moderní dobu. Bude to nutně jen pohled zvenčí a teprve příprava pro další studium Písma. Ale snad přeci bude dobré, když už nyní hned na začátku se ukáže na to hlavní na čem všem záleží. Porozumět, v čem tkví vliv a vlastní obsah Písma svatého v českém jazyce.

            Křesťané věří v jednotu jejího obsahu i dnes. Ale v čem je ta jednota? Co mají všechny ty odkazy, prameny a zlomky společného? Proč právě tento překlad byl vybraný, proč ne jiný? A i když byly v některých dobách vedeny spory o překladu, kolísání brzy ustalo a Bible byla přijata tak, jak ji známe dnes. Všechny tyto a další otázky zřejmě souvisí s odpovědi po jednotě a představovat Boží pravdu lidem.

            Biblí kralická ukazuje na Boha srozumitelný jazykem. Odtud to znepokojení, které Bible ve své době i dnes vyvolává. Lidé stojí před Bohem, Jeho slovem, a jejich přirozená rovnováha je porušena. Vše se jeví v nové perspektivě. Člověk naslouchá tomu, co říká Bůh. Otvírá se nový svět, kde vše se proměňuje a obnovuje pod Božím slovem. Tak to je v této Kralické Bibli. Od první stránky až do poslední. Boží slovo nám chtěli tito překladatelé přinést, když tvořili tuto Bibli. Pochopili, že Bůh se zjevil a toto zjevení zaznamenali, tak aby porozuměli všichni ti, kteří berou Kralickou Bibli do své ruky a začtou se do jejího textu.

            Vydavatelé Bible, nejdříve jen po jednotlivých knihách a potom jako celou jednotnou knihu, vydávají Biblí kralickou. Překladatelé tak činí v mezích svých možností: lidskými prostředky, způsobem svého myšlení, s názory a představami své doby. Předávají nám Boží slovo. A to hlavní i pro nás je nespočívat jen na povrchu, na formě, na liteře, ale dát se uchopit proudem, který strhuje vše k jednomu místu. Dát se podmanit a vést Duchem svatým. Jen tak se nám stane Bible kralická knihou živou, v níž k nám mluví Bůh.

Ak chcete čítať túto diplomovú prácu, kliknite tu: Jan Blahoslav Přerovský. Biblí Kralická čtyři století svědectví pravdy v dějinách českého národa